V EVROPĚ BUDE ŽÍT 84 % LIDÍ VE MĚSTECH JIŽ V ROCE 2050
Světový fenomén stěhování populace do měst předčil původní očekávání. Již dnes hovoří materiály Evropské komise o předpokládaném počtu obyvatelstva v urbanizovaných území, zjednodušeně městech, v roce 2050 na úrovni 84 % celkové evropské populace. Samozřejmě nelze odpovědně odhadnout, zda tento trend neovlivní aktuální pandemie, nicméně historická data z obdobných situací naznačují, že nelze očekávat zastavení přílivu lidí do měst, tedy ani do Prahy. V případě ČR by to znamenalo nárůst obyvatelstva měst o zhruba 10 %, tedy cca o 1 milion, respektive o 1,2 milionu lidí, vezmeme-li v úvahu demografický růst počtu obyvatel ČR vyplývající ze studie demografie 2050 představené v loňském roce. Hlavní město Praha, společně s dalšími krajskými městy, trvale láká svou atraktivitou větší příliv obyvatel nežli města menší. Lze tedy očekávat, že se těchto 1,2 milionu „nových obyvatel měst“ rozdělí velkým dílem právě mezi významná česká města v čele s hlavním městem Prahou. Fenomén urbanizace populace vedl k přehodnocování strategických plánů měst. Například pro Prahu byla původní předpokládaná potřeba 5,5 tisíc nových bytů ročně navýšena na 8–13 tisíc bytů. Jak se ovšem má město vypořádat s potřebou dvojnásobné výstavby bytů, a zároveň se vyhnout ožehavému tématu obecného odporu k výstavbě jako takové, což není jen českou, chceteli pražskou, specialitou? Vždyť s problémem obecného odporu k výstavbě se potýká celý moderní svět, ale přitom se staví.
POKUD DNES VÝSTAVBU JAKKOLI OMEZÍME, BUDEME MUSET BRZY STAVĚT BUDOVY PĚTINÁSOBNĚ VELKÉ
Zkusme připustit, že si přejeme rozvoj města, nikoli jeho úpadek, a také to, že i ostatní mají právo bydlet v Praze, tedy, že je potřeba na jejím území vystavět alespoň 10 tisíc bytů ročně. V takovém případě by nám kapacity projednávaného nového Metropolitního plánu vystačily pouze na dalších 31 let. V době nezodpovědných občanskopolitických kompromisů se ovšem můžeme rychle dostat do situace, kdy postavíme nepoměrně méně bytů, než nám nový Metropolitní plán umožňuje. V důsledku toho nezbyde než nechat Prahu rozrůstat do širokého okolí, což je drahé a neudržitelné, nebo město tzv. recyklovat. Starší domy se pak budou muset strhnout a místo nich vyrostou objekty nepoměrně větší, resp. vyšší. Pro vaši představu, neúprosná ekonomika výstavby vytváří koeficient recyklace města na minimální úrovni 1:5. Tedy každé zbourané patro bytů musí být nahrazeno nejméně 5 patry novými, aby byly nové byty cenově dosažitelné. Je-li tedy dnes výstavba i v logických místech omezována, byť jen co do její velikosti, zkracuje se tím čas, v němž bude další generace nucena bořit soudobé například 6patrové domy a bude je muset kvůli ekonomice nahrazovat budovami minimálně 30patrovými.
Moderní kanceláře v Praze = 264 tisíc platů, tj. lidí a rodin závislých na kancelářích
ODPOR K VÝSTAVBĚ VEDE KE ZTRÁTĚ TALENTŮ I PENĚZ NA CHOD STÁTU
Málokdo z odpůrců výstavby si je dnes ochoten přiznat, že odpor k výstavbě je přímo odpovědný za nedostatek příležitostí k bydlení, což vede společnost k nespokojenosti a stresu. Města a státy s nedostupným či drahým bydlením přestávají být pro mladé a chytré lidi atraktivní, a ti hledají svou budoucnost mimo hranice dané země. Stejné je to s nedostatkem kvalitních pracovních příležitostí, které si bez prémiových kanceláří lze jen těžko představit. Přitom ČR má obrovský potenciál růstu ekonomiky, a to i díky nízkému počtu m2 kanceláří na jednoho obyvatele, kterých má v porovnání se západní Evropou na občana proporcionálně polovinu. V kancelářích se přitom nachází příležitost změny naší ekonomiky na znalostní. Tématu jsme se dotkli již v předchozím článku. Svým postojem se tedy ti, kdo nepřipouští jakoukoli sebepotřebnější výstavbu, dopouštějí zásadního poškození celé společnosti. Právě chytří mladí lidé emigrující do zahraničí totiž budou logicky chybět při úspěšném rozvoji naší země, stejně jako při plnění státního rozpočtu svými daněmi, potažmo financování chodu státu, včetně důchodů, platů zdravotních sester, požárníků, policistů atd.
KANCELÁŘE NEJSOU JEN MÍSTEM NA PRÁCI, JE TO SKRYTÝ MOTOR NAŠÍ EKONOMIKY
Přestože kancelářské budovy všichni známe, plní nejednu skrytou funkci. Není to zdaleka jen místo, kam chodíme vytvářet hodnoty, abychom za ně dostávali výplatu. Většině lidí zůstává skryto, jak výkonným motorem ekonomiky je jen samotná výstavba administrativních budov. Kupříkladu investice do všech po roce 1989 vybudovaných či zrekonstruovaných kancelářských objektů v Praze zvýšily produkci ČR, díky multiplikačnímu efektu, o více než 500 miliard Kč. Za to by se zaplatil celý letošní „pandemický“ schodek státu a ještě by zbylo na bezmála 3letý chod celé Prahy. Další skrytou funkcí kanceláří je zdroj investic do budování, ale i trvalého financování údržby veřejného prostoru, protože především investoři urbánních celků financují s administrativními budovami i rozvoj města v okolí budov. Vybudování a provoz takového veřejného prostoru pak
nestojí město, potažmo občany, žádné prostředky. Například u nás v BB Centru město ušetřilo 1,6 miliardy Kč, jež jsme investovali do neziskových projektů. Navíc za údržbu těchto parků, náměstí,
dětských hřišť, sportovního stadionu, ale ani školky či školy neplatí město ani jedinou korunu. Většina služeb je totiž hrazena z poplatků za služby kancelářských nájemců, kteří přirozeně chápou provázanost mezi pohodou ve své budově a mimo ni vytvářející přidanou hodnotu. Pohlédneme-li tedy na kanceláře touto „skrytou“ optikou, měli bychom vnímat, že kanceláře nejsou jen místem pro práci, ale i prostředkem pro rozvoj města, stejně jako nástrojem pro úsporu peněz městských
částí, tedy nás všech, za budování a údržbu příjemného a hezkého okolí, které můžeme užívat všichni.
